Nový zákon s poznámkami

Popis:

byl jsem puzen Duchem, abych se pustil do díla, které úplně poprvé převádí do českého jazyka některé výsledky práce největších světových odborníků na originální řecké rukopisy Nového zákona. V neposlední řadě mě motivovala moje láska k Písmu. V roce 2008 jsem si pořídil knihy nutné k překládání, 11 let jsem je pročítal a v roce 2019 jsem začal překládat, takže se nejednalo o unáhlené rozhodnutí. Kostrou tohoto Nového zákona je syntéza Českého studijního překladu, Pavlíkova studijního překladu a mého překladu pod svrchovanou kontrolou řeckého originálu. Zdroje, ze kterých jsem vycházel při práci jsou: Český studijní překlad, Pavlíkův studijní překlad, The Greek New Testament – Third Edition, Slovník novozákonní řečtiny – Ladislav Tichý, Novozákonní řečtina – J. H. Dobson, řecká konkordance a anglický překlad epištol od J. N. Darbyho.

Rozhodnutí pustit se do díla bylo u mě vyvoláno i nespokojeností s některými vlastnostmi vrcholných českých překladů při vší hluboké úctě k nim. ČSP je například překlad bez Spasitele a zázraků. Jiné komerční překlady bývají tendenčně zabarvené podle dogmat toho, kdo platil jejich vznik. Oproti tomu já překládal ve svém volném čase na svůj náklad a zodpovídám se za překlad přímo Pánu. Já nemůžu konkurovat studijním překladům, protože nemám zde bohaté poznámky a odkazy. Ale pokud jde čistě jen o holý text, vyladil jsem ho výlučně ve prospěch řeckého originálu i na úkor českého jazyka a čtivosti. Upřednostnil jsem soudobou češtinu a myslel jsem spíše do budoucna, proto jsem se vyhýbal zbytečným archaismům. Původně jsem zamýšlel používat kurzívu v místech, kde jsou překladateli doplněna některá slova, která potřebuje český jazyk, ale při čtení Písma nahlas kurzívu stejně nerozlišujeme. Tudíž jsem se nakonec rozhodl nepoužívat kurzívu vůbec, a překládat vše tak, abych musel doplňovat chybějící slovíčka co nejméně. V místech, kde jiní překladatelé vkládají slova v kurzívě, já je častokrát úplně vypouštím ve prospěch originálu, pakliže to nijak nezmění význam věty. Proto by slov psaných kurzívou v mém překladu bylo jen menší množství. Jindy se zase některý verš vyskytuje v kratší či delší verzi podle toho, jsou-li citovány vedlejší řecké rukopisy či ty nejstarší a nejúplnější. V takovém případě volím verzi délky, kterou uvádí výše zmíněné třetí vydání řeckého originálu. Toto nejaktuálnější vydání řeckého originálu z roku 1990, dílo nejpovolanějších světových odborníků na rukopisy, je můj etalon, podle kterého se větu po větě rozhoduji, kterému znění dám přednost. Obvykle dávám přednost starým rukopisům např. z 2. – 3. století před těmi z 5. a pozdějších století. A ještě něco nového: Bez milosti jsem z textu vyhodil celé věty, které byly do Písma vepsány až v pozdějších stoletích, viz poznámky k takovým veršům. Jsem přesvědčen, že tyto věty nemají co dělat v knize, která byla Bohem výslovně uzavřena na konci 1. století. Co nejvíce jsem se snažil obnovit ten pořádek v Písmu, který v něm při jeho dokončení byl.

Jestli někdo z vás otevírá Nový zákon poprvé, tak pro co nejlepší porozumění Písmu bych vám radil, abyste při čtení začali například Janovým evangeliem, což je čtvrté evangelium, kde je nejlépe vystiženo Božství Pána Ježíše. Potom pokračujte třeba všemi epištolami od Římanům až po list Judův, které ze všech spisů nejvíce mluví do praktického křesťanského života dnešních dní, a pak teprve si přečtěte zbývající spisy. Epištoly leží až za polovinou Nového zákona. Je dávno ověřeno, že člověk pak některým souvislostem v Písmu lépe napoprvé porozumí.

Milý čtenáři, přeji Vám požehnané čtení, otevřené oči duchovního zraku a moudrost shůry při porozumění Božímu slovu.

Petr Pavlíček

Na úvod poznámek k NZ uvedu jeden postřeh, který jsem zaznamenal při překládání, či chcete-li při sestavování, protože jsem díky kvalitě vrcholných českých překladů mohl více sestavovat, než musel od nuly překládat: Ačkoliv jsem při práci nepoužíval Kralickou bibli, na četných místech jsem se musel vrátit k výrazům, které použili naposledy kraličtí bratři. Nemám tím na mysli archaismy, které v soudobé češtině neuznávám. Myslím tím například uschlou ruku namísto odumřelé, apod.Na rozdíl od některých českých překladatelů já se snažím více rozlišovat mezi hútos a ekeinos, mezi allos a heteros, mezi Mesiáš a Kristus a řada dalších případů. Rovněž mi záleží na tom, abych v češtině správně používal 1. a 7. pád, kdy ten první značí trvalý stav a ten druhý stav přechodný, což mně známí čeští překladatelé nepraktikují. (žel ani kazatelé) Někdy překladatelé nepovažují za důležité rozlišovat mezi jednotným a množným číslem, když význam je stejný, já to však rozlišuji. Jindy zase zaměňují přítomný čas s minulým a naopak, aby zachovali lepší čtivost, ale já radši zhorším čtivost, když je to ve prospěch řeckého originálu.

Další potíž se vyskytla v mém raném duchovním životě, kdy jsem si v Janových epištolách přečetl, že mám údajně dodržovat desatero přikázání. Proto jsem se vrátil zpátky k zákonictví a ztroskotal jsem. Vinu na tom mají čeští překladatelé, kteří v epištolách nadužívají pojmů zákon a přikázání. Na mnoha místech, kde překladatelé užívají slova zákon, se vůbec nemluví o Mojžíšově zákonu, ale jednoduše o principu. Na několika dalších místech překladatelé píšou přikázání, ale nejedná se o Mojžíšovo desatero, nýbrž o Kristovy pokyny pro křesťany žijící v dnešních dnech. Z tohoto důvodu jsem nahradil slovo zákon slovem princip a slovo přikázání slovem pokyny všude tam, kde texty epištol výslovně nemluví o Mojžíšově zákonu a desateru přikázání. Slova zákon a přikázání jsem zachoval jen tam, kde je skutečně řeč o starozákonním Mojžíšovi a desateru. Moje raná víra utrpěla řadu omylů zaviněných nedoslovným překládáním Písma, které jsem díky Bohu mohl opravit řeckým originálem Nového zákona a doslovným překládáním. Vždyť proti zákonictví nejvíce mluví epištola ke Galatským, která ho označuje za otroctví. Podle dalších částí epištol mají křesťané mnohem vyšší životní princip, než dodržování starozákonního desatera, čímž je chůze podle Ducha Svatého.

Když se před vámi otevřu, tak musím přiznat, že jsem ten překlad tvořil hlavně kvůli sobě, abych měl v jedné knize všechno to, co doteď bývalo rozděleno do vícero knih, anebo v češtině vůbec neexistovalo. Některé české překlady mě úplně zklamaly, anebo mě zklamali jejich nesvatě žijící a nesvatě publikující překladatelé. Někteří zase žili svatě, ale použili zbytečně krkolomnou češtinu s mnoha neexistujícími novotvary, další zase upřednostnili mladší řecké rukopisy před těmi nejstaršími a nejúplnějšími. Proto jsem měl další velkou motivaci žít svatý život a přeložit Nový zákon z nejpřesnějšího vydání řeckého originálu.

Pokud chcete, abych se někam zařadil, nějak označil, tak jsem hrdý na to, že jsem evangelikál. Proto tak moc bazíruji na 1. století a prvních křesťanech. Rovněž patřím mezi lidi, kteří tvrdí, že Písmo se vykládá Písmem a také tvrdím, že Nový zákon je ve Starém obsažen a Starý zákon je v Novém vyložen.

Ukázka z epištoly Židům 1

1 V mnoha podobách a mnoha způsoby promlouval kdysi Bůh k otcům v prorocích.
2 Na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož určil za dědice všech věcí, skrze něhož učinil
i věky.
3 Jenž je vyzářením jeho slávy a výrazem jeho podstaty, všechny věci nese výrokem své moci,
vykonal smytí hříchů a usedl na pravici Velebnosti na výsostech,
4 stal se tak mnohem lepším než andělé, jak mnohem význačnější jméno zdědil než oni.
5 Neboť kterému z andělů kdy řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil? A opět: Já mu budu za
otce a on mi bude za syna?
6 A opět, při uvedení prvorozeného do obydleného světa, praví: A ať se mu klanějí všichni andělé
Boží.
7 A ohledně andělů praví: Který své anděly činí duchy a své služebníky plamenem ohně,
8 zato o Synu však: Tvůj trůn, Bože, je do věku věku a žezlo tvého království je žezlo přímosti,
9 zamiloval sis spravedlnost a v nenávist jsi pojal bezzákonnost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj
olejem jásotu nad tvé druhy.
10 A: Tys, Pane, při počátcích založil zemi a nebesa jsou díla tvých rukou,
11 ona pominou, ty však zůstáváš, a všechna jako roucho zvetšejí
12 a svineš je jako přikrývku a budou vyměněna jako roucho, ty však jsi týž a tvých let neubude.
13 O kterém z andělů kdy řekl: Seď po mé pravici, než tvé nepřátele položím za podnož tvých
nohou?
14 Což nejsou všichni služební duchové, posílaní k obsluze kvůli těm, kdo budou dědit
vysvobození?ISBN: 978-80-7568-281-9